alert
cancel

Upozornění

Služby soudního exekutora

Kdo je soudní exekutor ?

Soudní exekutor je fyzická osoba, kterou stát pověřil exekutorským úřadem, v rámci něhož exekutor provádí nucený výkon exekučních titulů a další činnost podle exekučního řádu. Soudním exekutorem může být jmenován pouze občan České republiky, který mj. má úplné vysokoškolské právnické vzdělání, je bezúhonný, vykonal alespoň tříletou exekutorskou praxi a složil exekutorskou zkoušku. Mezi nejvýznamnější povinnosti soudního exekutora patří povinnost být při výkonu exekučních činností nezávislý. Soudní exekutor je vázán pouze Ústavou České republiky, ústavními zákony a zákony, jinými právními předpisy a rozhodnutími soudu danými v řízení o výkonu rozhodnutí a exekučním řízení. Soudní exekutor nesmí vykonávat jinou výdělečnou činnost, vyjma těch, které jsou uvedeny v zákonu, má povinnost mlčenlivosti a povinnost provádět exekuce v pořadí, v jakém byly zahájeny. Soudní exekutor má postavení veřejného činitele při výkonu exekučních činností, zejména při provádí exekucí, sepisování exekutorských zápisů a při činnostech vykonávaných z pověření soudu podle zvláštního právního předpisu.

POVINNOST MLČENLIVOSTI SOUDNÍHO EXEKUTORA

Soudní exekutor má též velmi striktně stanovenou povinnost mlčenlivosti. Získané informace je oprávněn využít pouze za účelem provedení exekuce nebo jiné exekuční činnosti a je přirozeně také vázán povinností mlčenlivosti o všech skutečnostech, které se dozvěděl při výkonu exekučních činností. Této povinnosti ho může zprostit pouze orgán Exekutorské komory České republiky, a pouze v nezbytné míře a pro jednotlivý případ. Povinnost mlčelivosti trvá i po zániku výkonu úřadu soudního exekutora. Ze zákona samotného vyplývá, že porušení povinnosti mlčenlivosti soudního exekutora je stíháno možnou sankcí kárného opatření a zakládá povinnost k náhradě škody, která porušením povinnosti mlčenlivosti vznikla.

ODPOVĚDNOST SOUDNÍHO EXEKUTORA ZA ŠKODU

Je zakotvena zvláštní zákonná odpovědnost soudního exekutora za škodu způsobenou v souvislosti s činnostmi podle zákona číslo 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů (dále jen jako exekuční řád), a to odpovědnost za škodu objektivní povahy. Pro poškozeného z toho vyplývá praktický důsledek, že může uplatnit svůj nárok na náhradu škody způsobené soudním exekutorem při výkonu exekuční činnosti, jak přímo vůči němu, tak i vůči státu v režimu zákona číslo 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem.

Co exekutor dělá?

Podle exekučního řádu vykonává exekutor nucený výkon exekučních titulů (dále jen "exekuční činnost") a další činnost. V rámci další činnosti může (a) poskytovat právní pomoc po vydání exekučního titulu, jakož i v souvislosti s exekuční činností a další činností, (b) sepisovat listiny a vykonávat jinou činnost. Další činností exekutora může být:

  • (a) právní pomoc oprávněnému či povinnému po vydání exekučního titulu, jakož i v souvislosti s exekuční činností a další činností - zejména se jedná o provádění exekucí na návrh oprávněného a v menším měřítku i zastupování oprávněného nebo povinného v jiných exekučních řízeních;
  • (b) sepisování listin - exekutorských zápisů o osvědčení skutkového stavu děje nebo stavu věci - především za účelem prokazování některých skutečností v soudním či jiném řízení;
  • (c) jiná činnost, pod kterou lze podřadit dle dikce exekučního řádu:
    - (ca) úschovy (peněz, listin nebo movitých věcí),
    - (cb) provádění dobrovolných dražeb - na návrh vlastníka věci, nebo na návrh notář v rámci likvidace dědictví či na návrh insolvenčního správce; 
    - (cc) jakékoliv činnosti na základě pověření soudu (doručování písemností soudu, činnost soudního vykonavatele atd.).

Kdy mohu přijít?

Podmínkou, aby soudní exekutor mohl provést exekuci je v první řadě tzv. exekuční titul, který je po materiální i formální stránce vykonatelný. Věřitel, resp. osoba oprávněná z exekučního titulu, kterým má pravomocně přiznanou pohledávku, si může zvolit k provedení exekuce jím vybraného soudního exekutora, přičemž každý soudní exekutor má celostátní působnost. Soudní exekutor potřebuje k výkonu exekuční činnosti pověření exekučního soudu, a to na základě exekučního návrhu oprávněného. Oprávněný může podat exekuční návrh k jím vybranému soudnímu exekutorovi, který ho spolu s žádostí o pověření k provedení exekuce předá exekučnímu soudu, a to nejpozději do 15 dnů ode dne doručení exekučního návrhu oprávněného. Tento postup je pro oprávněného praktičtější, protože při konzultaci se soudním exekutorem může oprávněný získat řadu relevantních informací a praktických rad ohledně možností při vymáhání svého exekučního titulu a při osobním jednáním může oprávněný lépe poznat i jím vybraného soudního exekutora.

EXEKUČNÍ TITUL

Exekuční řízení je řízením, v němž vystupují dvě strany - oprávněný a povinný - tradiční terminologií věřitel a dlužník - které mají protikladné zájmy a vedou spor. Tento spor však již není sporem o nárok plynoucí z hmotného práva jako v řízení nalézacím, ale sporem o nárok judikovaný. Judikované právo na rozdíl od nároku plynoucího z práva hmotného musí být po nabytí právní moci rozhodnutí respektováno jak účastníky řízení, tak i státem a všemi jeho orgány. Tato vlastnost je nazývána závazností a je vyjádřena institutem právní moci. Vykonatelnost je vlastnost rozhodnutí, která dovoluje oprávněnému (věřiteli) dovolat se i nuceného uskutečnění takového rozhodnutí. Takové rozhodnutí, které je veřejnou listinou, se nazývá exekučním titulem.

Pro provedení exekuce je tedy nezbytný jak závazný (pravomocný) tak i vykonatelný exekuční titul. Ve některých případech však postačuje, aby exekuční titul oplýval alespoň vykonatelností. Typicky předběžná opatření vydaná prvostupňovými soudy jsou vykonatelná dnem doručení povinnému, zatímco pravomocnými se mohou stát teprve poté, co o nich bude rozhodnuto soudy druhého stupně. Nutno upozornit, že exekuční titul (zejména v případě rozsudku) musí být opatřen nejen potvrzením (doložkou) o nabytí právní moci, ale i doložkou o nabytí vykonatelnosti. Z dosavadní nedlouhé praxe vím, že na doložku vykonatelnosti často oprávnění zapomínají

V exekuci je pravidlem exekuční titul vydaný soudem v civilním nalézacím řízení. Typicky se jedná o rozsudky, usnesení, platební rozkazy, směnečné platební rozkazy a soudem schválené smíry, ukládající povinnost jednomu z účastníků.

Ne všechna soudní rozhodnutí se však mohou stát exekučním titulem. Titulem nebudou jednak rozhodnutí mající pouze určovací povahu, včetně zamítavých rozhodnutí a rozhodnutí nepřiznávajících nárok. Také konstitutivní rozhodnutí a rozhodnutí ukládající projev vůle nebudou exekučním titulem. Jisté problémy se mohou vyskytnout při provádění exekuce na základě rozhodnutí soudu cizího státu. Vzhledem k tomu, že podmínkou nařízení exekuce na základě rozhodnutí soudu cizího státu, je vzájemnost provedení exekuce rozhodnutí českých soudů v příslušném cizím státě, je třeba nejprve přezkoumat naplnění této podmínky.

Exekuční řád připouští provedení exekuce i na podkladě jiných exekučních titulů, které nemusí být dokonce ani výsledkem jakéhokoliv řízení. Klasickým případem je notářský zápis. Ten se totiž stává exekučním titulem pouze na základě výslovného souhlasu dlužníka s vykonatelností zápisu za poměrně přísných podmínek exekučního práva. Právě povaha notářského zápisu, který není rozhodnutím, znamená, že se stává titulem výlučně na základě svobodně prohlášené vůle dlužníka. Předmětem jeho prohlášení může být peněžitá pohledávka nebo realizace zástavních práv.

Nově je samotným exekučním řádem připuštěn i další universální exekuční titul, a to exekutorský zápis se svolením k vykonatelnosti .Pro sepis exekutorského zápisu se svolením k vykonatelnosti jsou stanoveny shodné podmínky jako pro sepis notářských zápisů se svolením k vykonatelnosti.

Dalším zvláštním exekučním titulem je vykonatelný rozhodčí nález. V rozhodčím řízení dle zákona č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů, jsou rovněž řešeny soukromoprávní spory a je poskytována ochrana subjektivním právům. Rozhodčí řízení patří mezi tzv. veřejnoprávní soudnictví, které není prolomením státního monopolu na zajišťování ochrany subjektivních práv. Díky tomu byla přiznána rozhodčím nálezům vymahatelnost.

Exekučním titulem jsou rovněž vykonatelná rozhodnutí orgánu státní správy a územní samosprávy včetně platebních výměrů, výkazů nedoplatků ve věcech daní a poplatků, jakož i smíry schválené těmito orgány a vykonatelná rozhodnutí a výkazy nedoplatků ve věcech nemocenského pojištění a sociálního zabezpečení.

Zásadně však způsobilým exekučním titulem nejsou různé výkazy státem vlastněných právnických osob, které nejsou zároveň orgány státu (nevykonávají státní správu). Proto např. vyúčtování za telekomunikační služby vystavené účastníkům nejsou "výkazem nedoplatků orgánů státní správy".

Proč zrovna k exekutorovi?

Exekuční řád umožňuje, aby věřitelé i nadále v nezměněném rozsahu využívali jak výkon rozhodnutí prováděný soudem podle občanského soudního řádu ("OSŘ"), tak i nedobrovolné dražby podle zákona o veřejných dražbách. Exekuční řád je ale oproti OSŘ účinnější v tom, že dává soudu na každý úkon lhůtu, ve které musí soud rozhodnout. Jinými slovy to znamená, že do 15 dní od doručení exekučního návrhu musí být nařízena exekuce a pověřen konkrétní soudní exekutor. Protože základní zásadou úspěšné exekuce je rychlost, mnohdy bude dlužník vyrozumíván o exekuci až poté, co mu bude zablokován účet, popř. začne srážení ze mzdy, nebo bude na dveře klepat soudní exekutor, aby sepsal a odvezl movité věci. Ustanovení o procesní lhůtě dané soudu je jedním z největších výdobytků exekučního řádu a lze tak předpokládat podstatné urychlení celého řízení na rozdíl od řízení o výkon rozhodnutí, kde lhůta pro nařízení exekuce stanovena není.

Nejdůležitějším důsledkem nařízení exekuce je tzv. generální inhibitorium, tedy zákaz nakládání s majetkem. Toto inhibitorium je generální v tom smyslu, že postihuje všechen majetek povinného, tedy i ten, o kterém exekutor či soud v době nařízení exekuce neví. Tato šíře inhibitoria je však vyvážena povolením jistých výjimek. Jedná se o nakládání s majetkem v mezích běžné obchodní činnosti, při uspokojování základních životních potřeb a správa a údržba majetku.

Soudy, orgány státní správy a samosprávy, obce a jejich orgány, notáři a právnické a fyzické osoby, jsou povinni sdělit exekutorovi údaje o majetku povinného, které jim jsou známy z jejich úřední činnosti. Policie České republiky je povinna poskytnout exekutorovi na jeho žádost ochranu a součinnost při výkonu exekuční činnosti. Banky, pobočky zahraničních bank a spořitelní a úvěrní družstva, pojišťovny, fondy, obchodníci s cennými papíry jsou povinni sdělit exekutorovi údaje o číslech účtů povinného, jakož i o jejich stavu a změnách a údaje o majetku, věcech, listinách či zaknihovaných cenných papírech povinného. Pošta je povinna oznámit exekutorovi, zejména totožnost osob, které si pronajímají poštovní přihrádky nebo jiná doručovací místa, údaje o počtu tam došlých zásilek a jejich odesilatelích, úhrn peněžních prostředků docházejících povinnému poštou nebo do jeho poštovní přihrádky a rovněž je povinna umožnit exekutorovi tyto údaje získat na poště a správnost údajů oznámených poštou na místě prověřit. Provozovatelé telekomunikačních služeb jsou povinni oznámit exekutorovi na jeho písemnou žádost telefonní, dálnopisné a telefaxové stanice užívané povinným a údaje o nich. Pojišťovny jsou povinny oznámit exekutorovi na jeho písemnou žádost výplaty pojistných plnění ve prospěch povinného. Dopravci a zasilatelé jsou povinni oznámit exekutorovi na jeho písemnou žádost odesílatele a adresáta přepravovaného nákladu, stejně jako údaje o přepravovaném zboží, je-li to třeba k provedení exekuce.

Jak to tedy probíhá?

Jednotlivé fáze exekučního řízení dle exekučního jsou následující:

  • 1. Exekuční návrh 
  • 2. Výzva k doplnění, opravě či upřesnění exekučního návrhu
  • 3. Pověření exekučního soudu - nařízení exekuce a pověření konkrétního soudního exekutora provedením exekuce
  • 4. Vydání exekučního příkazu
  • 5. Některá z forem obrany povinného proti exekuci
    - a) návrh na zastavení exekuce (buď částečně či v plném rozsahu)
    - c) návrh na odklad exekuce 

    - d) dobrovolné splnění vymáhané povinnosti
    - e) uplatnění námitky podjatosti exekutora
  • 6. Realizace exekučních příkazů - samotné provádění exekuce poté, co byl zamítnut návrh na zastavení či odklad, popř. námitka podjatosti - srážky ze mzdy, odepsání částky z účtu apod.  
  • 7. Vylučovací žaloba, pokud došlo k postižení majetku, který je vyloučen z exekuce
  • 8. Dražba - pokud má povinný nemovitosti nebo movité věci - výtěžek bude použit na uspokojení vymáhané pohledávky
  • 9. Rozvrh - v případě prodeje nemovitostí jsou uspokojovány přihlášené pohledávky oprávněného nebo jiných věřitelů
  • 10. Vymožení nákladů exekuce

EXEKUČNÍ NÁVRH

Samotné exekuční řízení se zahajuje na návrh. O exekučním návrhu musí věcně příslušný soud rozhodnout ve lhůtě nejpozději do 15 dnů od doruční žádosti o pověření konkrétního exekutora provedením exekuce. Exekuční návrh musí podat oprávněný u vybraného exekutora, který bude exekučním soudem pověřen k provedení exekuce. Oprávněný může rovněž využít možnost, aby pro něj exekuční návrh sepsal přímo soudní exekutor na základě listin předložených oprávněným. Soudní exekutoři jsou oprávněni provádět exekuce po celém území České republiky.

Exekuční návrh musí kromě obecných náležitostí (jméno, příjmení a bydliště účastníků, kdo ho činí, které věci se týká, co navrhovatel sleduje, data a podpisu) obsahovat také označení soudního exekutora, který má být soudem pověřen k provedení exekuce, dále pak označení exekučního titulu s uvedením povinnosti, která má být exekucí vymožena, uvedení rozsahu, v jakém byla povinnost splněna a také důkazy, kterých se oprávněný dovolává. K exekučnímu návrhu musí být připojen originál nebo úředně ověřená fotokopie exekučního titulu s doložkou vykonatelnosti, popř. stejnopis notářského nebo exekutorského zápisu se svolením k vykonatelnosti.

NAŘÍZENÍ EXEKUCE A POVĚŘENÍ EXEKUTORA

Po podání exekučního návrhu je druhou fází rozhodování o nařízení exekuce samotné. Největšími výhodami úpravy v exekučním řádu oproti občanskému soudnímu řádu je bezesporu (1.) zavedení 15 denní lhůty pro nařízení exekuce - lhůty stanovené soudům pro rozhodování povedou k rychlejšímu vydávání rozhodnutí a tím i k efektivní ochraně subjektivních práv (2.) skutečnost, že soud neuvádí, jakým způsobem bude exekuce provedena - dosavadní soudní praxe totiž postupovala tak, že jednotlivé způsoby exekuce byly nařizovány postupně, jeden po druhém, a to vždy až poté, co byl předchozí způsob výkonu rozhodnutí neúspěšný. Takový postup ovšem např. umožňoval dlužníkovi poté, co mu byl zablokován účet pro výkon rozhodnutí přikázáním pohledávky, se okamžitě začít zbavovat ostatního majetku (např. převodem na osoby blízké či na právnické osoby jím ovládané či na třetí osoby apod.). Podle exekučního řádu takový postup není možný. Soudní exekutor nebude nařízením exekuce omezen ve výběru způsobů provedení exekuce a bude proto možné, aby najednou jednotlivými exekučními příkazy postihnul veškerý majetek povinného, pokud o něm ovšem bude mít vědomost. (3.) generální inhibitorium na majetek povinného - po doručení usnesení o nařízení exekuce nesmí povinný nakládat se svým majetkem včetně nemovitostí a majetku patřícího do společného jmění manželů, vyjma běžné obchodní činnosti, uspokojování základních životních potřeb, udržování a správy majetku. Právní úkon, kterým povinný porušil tuto povinnost, je neplatný a (4.) povinný se může bránit nařízené exekuci pouze návrhem na zastavení nebo odklad exekuce. V minulosti mohl podávat i odvolání proti usnesení o nařízení exekuce, nově však exekuční soud nevydává žádné rozhodnutí, jedná se o opatření exekučního soudu, které se účastníkům řízení nedoručuje.

VYDÁNÍ EXEKUČNÍHO PŘÍKAZU

Exekučním příkazem se rozumí příkaz k samotnému provedení exekuce některým ze způsobů uvedených v exekučním řádu. Ihned po vydání doručení pověření exekučního soudu k provedení exekuce (tedy aniž by bylo doručeno dlužníkovi vyrozumění o nařízení exekuce), je oprávněn exekutor vydávat exekuční příkazy, kterými postihuje majetek povinného. Jeho vydání má řadu zásadních důsledků: a) jednak se jím upřesňuje, který majetek bude postižen a vyplývá z něj i způsob provedení exekuce, b) důsledkem doručení exekučního příkazu dlužníkovi či poddlužníkovi je bezvýjimečné inhibitorium, tedy bezvýjimečný zákaz povinnému nakládat s majetkem, který je postižen exekučním příkazem, c) okamžik doručení exekučního příkazu určuje pořadí prováděné exekuce při konkurenci více druhů exekuce (správní, výkonu rozhodnutí, provádění exekuce). Exekuční příkaz ovšem může být vydán pouze na majetek, který je přesně určen a soudní exekutor jej tedy zná. Na majetek, který exekutor nepostihl exekučním příkazem se dále vztahuje generální inhibitorium jako důsledek nařízení exekuce soudem a povinný může tohoto majetku použít k dobrovolnému splnění vymáhané povinnosti, popř. k uspokojování základních životních potřeb. V okamžiku doručení vyrozumění o nařízení exekuce a případně také exekučního příkazu se poprvé seznamuje povinný se skutečností, že jeho majetek bude použit na úhradu pohledávky věřitele. V tomto okamžiku může povinný (dlužník) poprvé zvolit advokáta a jeho prostřednictvím se bránit proti dopadům nařízené exekuce. Nutno poznamenat, že o všech těchto procesních prostředcích obrany povinného, s výjimkou dobrovolného splnění, rozhoduje soudní exekutor nebo exekuční soud.

ZPŮSOBY PROVEDENÍ EXEKUCE

Exekuční řád zajišťuje větší efektivitu provádění exekucí soudním exekutorem i tím, že exekuci může soudní exekutor provést v jednom exekučním řízení více způsoby, popřípadě i všemi zákonem stanovenými způsoby (např. prodejem nemovitosti, přikázáním pohledávky apod.), a to i současně, způsob provedení exekuce přitom určuje soudní exekutor. Věřitel tak nemusí, jako tomu bylo doposud, čekat na výsledek jednoho způsobu exekuce než započne s jiným, ale souběžně může být prováděna exekuce více způsoby. Povinný tedy nemůže namítat (tak jako u výkonu rozhodnutí), že exekuce je prováděna způsobem zjevně nevhodným, protože sám zákon (exekuční řád) dává exekutorovi možnost provádět exekuci najednou několika způsoby. Způsoby provádění exekuce v exekučním řádu jsou v základu shodné s občanským soudním řádem, exekuční řád však v rámci jednotlivých způsobů provádění exekuce přináší řadu výjimek a odlišných postupů při provádění exekucí soudním exekutorem, které by měly pomoci zefektivnit a urychlit vymáhání pohledávek a zná také některé "nové" způsoby provádění exekuce. 
Výslovně připouští exekuci postižením podílu povinného jako společníka nebo komanditisty ve společnosti a exekuci postižením členských práv a povinností povinného jako člena v družstvu. Dále pak je výslovně připuštěna exekuce prodejem zástavy (a to i ve vlastnictví třetích osob) a je připuštěna exekuce postižením patentů, průmyslových vzorů, ochranných známek a licencí. Do doby zpeněžení těchto práv vykonává všechna práva exekutor. Dalším "novým" způsobem provádění exekuce je exekuce na cenné papíry, u které má, podle povahy cenného papíru, exekutor možnost buď vyzvat toho, kdo má plnit, aby odpovídající plnění odevzdal exekutorovi nebo se postará o jejich zpeněžení převodem na třetí osobu podle ustanovení upravujících prodej movitých věcí. Do doby zpeněžení cenného papíru ovšem vykonává práva z cenného papíru sám exekutor. Posledními "novými" způsoby provedení exekuce je postižení podniku, správa nemovitosti anebo pozastavení řidičského oprávnění. Tento způsob provedení exekuce se použije pouze v případech, kdy je vymáháno dlužné výživné pro nezletilé dítě a povinný nepotřebuje řidičské oprávnění např. k výkonu povolání. Soudní exekutor tedy může použít tyto způsoby exekuce: exekuce srážkami ze mzdy a jiných příjmů; exekuce přikázáním pohledávky (jde zejména o bankovní účty, penzijní spoření, obchodní podíly, patenty a licence); exekuce prodejem movitých věcí a nemovitostí (včetně prodeje zástav); exekuce postižením podniku, exekuce zřízení zástavního práva na nemovitostech; exekuce správou nemovitosti; exekuce pozastavením řidičského oprávnění; exekuce vyklizením; exekuce odebráním věci; exekuce rozdělením společné věci; a exekuce provedením prací a výkonů.

Kolik mě to bude stát?

Podle zákona je soudní exekutor oprávněn požadovat zálohu na náklady exekuce, přičemž záloha na náklady provedení exekuce ukládající zaplacení peněžité částky nesmí přesáhnout 50% odměny, s tím, že za základ se považuje výše pohledávky, která má být vymožena, a v případě exekuce ukládající jinou povinnost než zaplacení peněžité částky nesmí přesáhnout 50% odměny stanovené pro takovou exekuci. Záloha se nepožaduje u oprávněného, u kterého jsou splněny podmínky pro osvobození podle zvláštního předpisu nebo jde-li o exekuci k vymožení výživného nezletilého dítěte. Jinak ovšem náklady exekuce a náklady oprávněného platí zpravidla povinný, takže v konečném důsledku je vymáhání pohledávek soudním exekutorem pro věřitele levnější. Odměna soudního exekutora, které je součástí nákladů exekuce, je stanovena exekučním tarifem, který jako vyhlášku vydalo Ministerstvo spravedlnosti ČR pod číslem 330/2001 Sb. To znamená, že náklady exekuce si nemůže soudní exekutor libovolně stanovit. Mimo tarifní odměnu lze sjednat smluvní odměnu mezi oprávněným a exekutorem. Tato smluvní odměna není součástí nákladů exekuce, které bude hradit povinný. Úspěšné provedení exekuce tedy záleží na aktivitě soudního exekutora, který je na ní hmotně zainteresován. Soudní exekutor nedostává od státu žádné peněžní prostředky na výkon exekuční činnosti, veškeré náklady tak hradí výhradně soudní exekutor, tedy i exekuce, které jsou zastavovány pro nemajetnost povinného.