alert
cancel

Upozornění

Kdo je soudní exekutor?

Soudní exekutoři a exekutorské úřady byly zřízeny zákonem číslo 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších předpisů (dále jen jako exekuční řád). Soudní exekutor je osobou, kterou stát pověřil exekutorský úřadem. Soudním exekutorem se po složení exekutorské zkoušky a úspěšném výběrovém řízení může stát bezúhonný občan České republiky, který má úplné vysokoškolské vzdělání a vykonal zpravidla tříletou exekutorskou praxí. Stěžejní úkolem soudního exekutora je provedení exekuce podle exekučního titulu. Pokud není tento exekuční titul dobrovolně plněn povinným, může oprávněný podat exekuční návrh a domáhat se nařízení exekuce. Právě v tomto okamžiku nastupuje soudní exekutor, aby vymáhal nároky oprávněného, resp. aby tuto exekuci provedl.

Co je to exekuční titul?

Exekuční titul je nárok oprávněného přiznaný zejména pravomocným a vykonatelným rozhodnutím soudu. Exekuční titul slouží jako podklad pro zahájení exekučního řízení, tudíž je nejdůležitější listinou pro soudního exekutora, kterou mu oprávněný musí předložit. Exekučním titulem je především:

  • pravomocné a vykonatelné rozhodnutí soudu přiznávající právo, nebo zavazující k povinnosti či postihující majetek povinného (rozsudek, usnesení, platební rozkaz a směnečný platební rozkaz);
  • vykonatelné rozhodnutí soudu nebo jiného orgánu činného v trestním řízení, pokud přiznává právo nebo postihuje majetek povinného (rozsudek, usnesení nebo trestní příkaz);
  • vykonatelný rozhodčí nález;
  • notářský nebo exekutorský zápis, který obsahuje svolení k jeho přímé vykonatelnosti, pokud nebude povinnost splněna;
  • vykonatelné rozhodnutí orgánů státní správy a územní samosprávy;
  • některá další vykonatelná rozhodnutí a schválené smíry a listiny, jejichž nucený výkon připouští zákon;

Proč se domáhat svých nároků prostřednictvím soudního exekutora?

Až do roku 2001 byl nucený výkon prováděn prostřednictvím soudů. Tento způsob však byl značně neefektivní. Proto byl zaveden institut soudního exekutora, který je veřejným činitelem a má řadu pravomocí. Exekuční řízení, vedené soudním exekutorem je tedy určitou alternativou soudního výkonu rozhodnutí. Výhodou oproti němu je především rychlost a efektivnost. Soudní exekutor je na rozdíl od soudu finančně závislý na provádění exekucí, tudíž tyto úkony vykonává s podstatně vyšší pečlivostí, ale zároveň i co nejrychleji a nejefektivněji. Další výhodou je jednoduchost řízení pro toho, kdo se domáhá svých nároků. Vše se odvíjí od komunikace mezi soudním exekutorem a oprávněným. Úkony soudního exekutora jsou navíc považovány za úkony soudu, tudíž se netřeba obávat, že by jeho postupy byly nezákonné a oprávněnému hrozil jakýkoliv právní postih.

Kdo kontroluje soudní exekutory?

Exekutor je v širším slova smyslu podnikatelem, tudíž primární kontrolou je dohled prováděný přímo oprávněným. Pokud je oprávněný nespokojen s prací soudního exekutora, může přejít k jinému soudnímu exekutorovi, resp. může navrhnout jeho změnu. Kromě toho exekutoři podléhají dohledu a kontrole ze strany Ministerstva spravedlnosti České republiky, exekučního soudu a kontrolní komise Exekutorské komory České republiky.

Který soudní exekutor je příslušný pro exekuční řízení?

Ačkoliv jsou soudní exekutoři jmenováni pro obvody konkrétních okresních soudů, výkon jejich činnosti není nijak omezen. Soudní exekutoři jsou oprávněni k výkonu exekučního titulu po celém území ČR, bez ohledu na jiné okolnosti (soud, který vydal exekuční titul, místo bydliště nebo sídlo  povinného). V současné době se uvažuje o úpravě místní příslušnosti soudních exekutorů.

Jaké jsou pravomoci soudního exekutora?

Nejvýznamnější pravomocí soudního exekutora je jeho oprávnění, které zavazuje příslušné třetí osoby k součinnosti. Tzn., že určité osoby jsou povinny poskytnout soudnímu exekutorovi určité informace. Mezi takto povinované osoby patří např. orgány státní správy a samosprávy, zdravotní pojišťovny, Policie ČR, advokáti, notáři, ale i soukromé osoby (banky, pošty, podnikatelé…). Právě tato pravomoc velmi zvyšuje pravděpodobnost úspěchu exekuce.

Jak zahájit exekuční řízení?

Exekuční řízení se zahajuje na návrh oprávněného (exekuční návrh), který se podává přímo u exekutora, jenž má být exekučním soudem pověřen k provedení exekuce.

Jak se provádí exekuce?

Exekuci lze provést hned několika způsoby. Primárně je třeba rozlišovat exekuci na peněžitá nebo nepeněžitá plnění. Exekuci na peněžité plnění lze provést srážkami ze mzdy a jiných příjmů, přikázáním pohledávky včetně obstavení účtu, postižením jiných majetkových práv (práv duševního vlastnictví, licencí, podílů v obchodních společnostech apod.), prodejem movitých věcí povinného, prodejem nemovitostí a prodejem podniku. Exekuce na nepeněžité plnění se řídí povahou uložené povinnosti. Exekuci lze provést vyklizením, odebráním věci, rozdělením společné věci, provedením prací a výkonů. Je na exekutorovi, aby zvolil nejvhodnější způsob provedení exekuce. Zároveň může zvolit, jestli provede exekuci jen jedním nebo více způsoby, případně i všemi dostupnými, může tak učinit postupně i najednou. Nově je upraven způsob provedení exekuce spočívající v zákazu řízení motorových vozidel, pokud je vymáháno zaplacení dlužného výživného pro nezletilé dítě.

Na kolik přijdou náklady exekuce?

Odměňování exekutora a úhrada nákladů exekuce jsou upraveny především vyhláškou číslo 330/2001 Sb., o odměně a náhradách soudního exekutora, o odměně a náhradách hotových výdajů správce podniku a o podmínkách pojištění odpovědnosti za škody způsobené exekutorem (exekuční tarif). Náklady exekuce hradí především povinný. Oprávněný zpravidla zaplatí soudnímu exekutorovi nějakou formou zálohu, která slouží ke krytí nákladů exekutora v průběhu řízení. Soudní exekutor si může s oprávněným domluvit i smluvní odměnu.

K čemu slouží prohlášení o majetku povinného?

Exekutor může předvolat povinného a vyzvat jej k prohlášení o majetku. Pokud povinný tuto povinnost nesplní, může se dopustit přečinu (trestného činu) poškozování věřitele. Prohlášení o majetku obsahuje zejména údaje o plátci mzdy povinného, bankovní účty, kterými disponuje, dlužníky, proti kterým má pohledávky, movité a nemovité věci, které vlastní atd.